Co je však  prokázáno? Rodinné dispozice. Ze všech karcinomů prsu má 5-9% hereditární výskyt autosomálně dominantní. U postižených žen je ztráta alely tumor-supresorických genů (BRCA 1,2, p53...), takže stačí jeden zásah zvenčí a dochází ke ztrátě heterozygotnosti. Ženy, které mají tento typ karcinomu, mají často postiženy oba prsy a vyskytují se před 40. rokem věku. Potvrzení dává positivní anamnéza do třetí generace.

Mezi dosud základní používané metody vyšetření (vskutku screeningová) patří samovyšetřování prsu. Metoda levná, nikoliv však jistá. Pokud nezkušená žena sama najde nějaký neurčitý útvar v prsu, bývá již většinou tak veliký, že se v žádném případě nedá hovořit o včasném záchytu. Palpačně vyšetřující lékař je na tom snad jen o něco lépe. Jestliže má být efektivně zavedený screening karcinomu prsu, pak jednou z velice jistých metod je mamografie, v určitých nejasných případech doplněná ultrazvukovým vyšetřením prsů. I při negativním  screeningu by další kontrola měla být za jeden rok. Ukazuje se, že dvouleté kontroly již nesplňují kritéria včasného záchytu, a že tyto dva roky jsou již příliš dlouhým intervalem, aby došlo k brzkého
Vytvořil se samostatný obor - senologie, zabývající se pouze touto problematikou. Jedná se o obor multidisciplinární, kde v základním týmu by neměl chybět gynekolog, chirurg, radiodiagnostik a histolog. V rozšířeném klinický onkolog, raioterapeut, psycholog či další odborníci spíše již v návaznosti na vzniklé problémy pooperační a postaktinické.

Shrnul bych do této skupiny všechny ostatní části ženských rodidel, protože jejich onkongenní prevence není již tolik v možnosti žen samých, ale naopak zde stojí spíše před rozpaky, zda jde o něco vážného, zda se mám vzrušovat tímto problémem, nebo ho ponechat stranou kvůli věcem důležitějším. Snad výjimkou bývá jen zevní genitál (vulva), kde i někdy ženy ze zvědavosti žasnou, když v zrcátku objeví něco dosud neobjevené. Myslím si, že taková aspekce (pohled) nebývá asi pravidelná, ale právě vulva je orgán, kde by jakékoliv změny měly být patrné co nejříve. Klinické projevy bývají podobné s nezhoubnými procesy. Jedná se subjektivně především o pocity svědění, někdy změny citlivosti kůže, v pokročilejší etapě i nehojící se vřídek s následnou bakteriální infekcí. Pokud by žena použila zrcátko, pak uvidí i různé změny pigmentace v tomto okrsku, změny barvy - spíše prokrvení, eventuálně i menší otok. To, co vidí žena v zrcátku, uvidí i lékař, který má navíc možnost si uvedenou oblast zvětšit a použít kolposkop jako zvětšovací zařízení, s provedením vulvoskopie. Žena však nemusí být tolik vyplašená a hned myslet na nejhorší. Podobné projevy, jaké byly popsány výše mají také záněty, kterých bývá rozhodně nejvíce, ale i jiné poruchy trofiky (výživy) kůže zevního genitálu. Někdy uklidní i věkové schéma. V reprodukčním období to bývají zvláště záněty či vředová onemocnění, především virová, v období kolem přechodu pak nervově cévní poruchy, týkající se výživy kůže. Ty souvisejí spíše s nedostatkem hormonální činnosti. A skutečně až v séniu, tedy v pozdním stáří se počínají objevovat změny, které spíše mohou být i změnami nádorovými, ačkoliv i zde jsou v daleko větší míře zastoupeny změny trofické. Ty však v určitých případech mohou přecházet i ve změny nádorové.

Další částí ženského genitálu je děloha, kde mohou být nádorem postiženy obě součásti - tedy myometrium (svalovina) a endometrium (vlastní sliznice děložní). Ačkoliv myometrium je nejčastěji postiženo nádorem nezhoubným, především myomem, sliznice děložní nejčastěji nádorem zhoubným (adenokarcinomem). Klinicky se nádor endometria projevuje především krvácením, ať nepravidelným, tak v přechodu, zřídkakdy bolestí nebo tlakem. Tyto příznaky dovedou klientku asi nejdříve k ženskému lékaři, a na něm bude asi záležet, zda potvrdí či vyvrátí podezření na zhoubný nádor. Diagnostické metody jsou dostatečné a prognóza úplného vyléčení značná.

Svízelná je včasná diagnostika nádorů ovária, Pokud se projeví bolestmi, bývá již obvykle pozdě, protože nádor bude nejspíše velký. Navíc bolesti v podbřišku, především po jeho stranách, jsou průvodním příznakem i zánětů, jejichž frekvence je neskonale vyšší. Navíc i nezhoubné nádory ovária, především ovariální cysty se svojí velikostí mohou srovnávat, dokonce i přesahovat nádory zhoubné. (podotýkám však, že velikost nádoru není měřítkem malignity). Osobně si myslím, že účinná prevence nádorů ovária není možná a je jen náhodným stavem, objevíme-li včas jeho ranné stádium.